|
Jachtařská škola a půjčovna lodí Sport Eli
|
| Mapa stránek | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Verze pro tisk | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| E-mail správci webu | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Aktualizováno: 06/08/2010 16:35:30 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Sport Eli > Články > 2010 > Keep West 2009, aneb snílek opravdovým námořníkem |
Keep West 2009, aneb snílek opravdovým námořníkemKdysi dávno mi zavolala Katka z YachtNetu, že se uvolnilo jedno místo na KeepWest, jestli tedy opravdu chci jet... Ono totiž ještě kdysi dávněji jsem jí požádal zda by mě mohla vést jako prvního náhradníka pokud z téhle šílenosti někdo vypadne... Termín 24.10. až 14.11., kapitánem Roman Verba, jistě není potřeba představovat, mnozí ho znáte velice dobře... Rozmýšlení věnuji celou desetinu sekundy a už zvesela halekám, jooooo.... :-) Přema pro změnu když ho s tím seznamuji, předvádí scénu z oblíbeného diktátu "Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc..." v praxi... :-)Přípravy probíhaly celkem v poklidu, mailová komunikace probíhala oproti tomu velice čile a zážitky z minulých let se míchaly s radami a doporučeními. Za zmínku rozhodně některé z nich stojí: Roman: "Necekejte dovolenou, ale ukrutne zazitky. Nepujdem na dno, ale budeme se snazit z tech zazitku vyzdimat maximum. Abychom se vratili opravdovymi namorniky. nebudeme hledat si vyhledavat prusvihy na zadek, ale i zbytecne schovavat se take nebudeme. Vsak mne znate, silenci moji." Příspěvek Honzy, tenkrát ještě odesilatele bez tváře: "Dovolím si přispět vlastní loňskou zkušeností z plavby s Romanem: snad s výjimkou první noci se jen málokdo obtěžoval ku spánku motat své tělo do spacáku či něčeho podobného. Ne každému se také podařilo usnout až ve své kajutě, snad nikdo neměl sílu na zbytečné převlékání do nočního úboru. A tak na naší lodi bylo možno nalézti spáče nejen v saloonu na sedačce či na zemi, ale také v kokpitu a dokonce i v příďovém koši! Pochopitelně většinou v "plné polní" i s holinkama... Proti nočnímu chladu se nám nejlépe osvědčil kapitán Morgan, který má navíc použití na lodi značně univerzální... Známe, známe, Romane a víme, že ožíváš pouze s vytím bouře Bft 10+. Já jsem připraven na vše a odhodlán ku všemu - manželku jsem připravil na fakt, že se klidně taky můžu vrátit na Mikuláše a z Brazílie. Řekla pouze, že Vánoce by ráda strávila v rodinném kruhu, nikoliv půlkruhu..." Poslední mail od Romana, seznam některých věcí a doporučení co vzít sebou který přijde den před odletem, také stojí za to, namátkou vybírám dva body z konce: "11. Seznam veci: dovje slunecni bryle, dve ksiltovky, tepla cepice, pradlo (treba termopradlo), tenke a tluste ponozky, teple podvlikacky, svetry nebo mikiny (nejlepe fleece, ale dobre budou jakekoliv), nepromokava bunda a kalhoty, holinky, palubni boty (treba salove tenisky, aby neklouzali a nespinili palubu), jachtarske rukavice, öpalovaci krem, (plavky :-) ), pantovle do sprchy. Veci ulozte do dvou baglu nebo sportovnich tasek. Jina varianta: vse ulozit do jednoho baglu, ale pradlo oddelit do igelitek. 12. osobni seznam leku. Kdo nestiha si je poridit, necht se prihlasi a ja to zaridim:, - kynedril v poctu dve tablety na den, - torecan rektalni cipky, - zvykacky proti morske nemoci, - apoiboprufen 400 v tabletach jedno nejmensi baleni, - neco na spani, - kreon 2000 na traveni, - neco na zlucnik, - neco na prujem, - summamed jedno baleni, - augmentin 1g jedno baleni (kdyz neni summamed), - neco proti hemeroidum, - neco na snizeni horecky, - Lamizil proti plisnim, - vlastni leky, ktere normalne uzivate" Večer se pak ještě dozvídám že odvoz na letadlo ve čtvrtek dopoledne do Vídně padá, a zuřivě hledám nějakou náhradní variantu... Jediné rozumné se jeví využít toho, že mamka odváží auto na přezutí gum do OV, takže odjezd posouvá o den a já se s ní ve čtvrtek ráno (spíše v noci) svezu do Brna odkud jede v 6 ráno bus do Vídně na letiště. Poslední vyřizování věcí, obíhání kolegů v pojišťovně i na firmě, pořízení lístků na bus, dodělání posledních restů, sbalení se, zvážení věcí, je chvilka po půlnoci, celkem jsem to trefil a nemusím ani moc šachovat... 19,8 je hezká váha, ne už tak 8,5 pro příruční bágl, ale co se dá dělat... jdu spát, ulovil jsem příjemné 2 hodinky spánku, ve tři chci vyrážet, snad bude Vysočina v pohodě... Nacházíme místo kde předáváme bágly, berem si letenky, ještě poslední rychlá reorganizace věcí, beru od Romana plastový sextant k sobě do příručního zavazadla, něco musí jít do báglu, váha na letišti ukazovala 19,6 tak to problém není, přehazuju nazpět kraťasy a odcházím bágl odevzdat. Za tu chvilku zborky, rozborky sem zpoceny jak myš, přece jen vnitřní teploty nejsou přátelsky nakloněny čtyřem vrstvám teplého a těžkého oblečení. Překvápko, váha už se kamarádsky netváří a 20,4 zvesela pomrkává, já pomrkávám na hezkou slečnu a slečna mě ujišťuje že to je dobré... Na kafi se bavíme o nějakých situacích z loňska, kdy nultý poledník přeplouvaly na třikrát, já dávám k dobru zkušenost s borou při závodech, což je hodnoceno jako celkem dobrá příprava... Cestou na gate se nedokážem dopočítat ani lidí, natož kajut v lodi. Roman málem končí někde na severu, když se v našem prostoru ještě odbavuje předchozí let do Helsinek. Čekáme půl hoďky, mlha se trochu rozpustila, při nastupování do letadla sleduju nýtky kolem dveří, přece jen ten pocit kolem žaludku je neodbytný. Start je klidný, stoupáme dosti pomalu, pod námi se z nízké oblačnosti vyhoupnou Alpy a v nich se vlnící dálnice na Graz, kterou konečně vidím ve vší své vinuté kráse. Na obloze je ale strašný bordel, oblačnost je rozházena asi do 4, někde 5ti vrstev, poskládaných ze všech možných i nemožných mraků... Tuším že kdesi po levé straně máme Graz, vidět je ale velké bílé nic. No, hodně velkých a malých nic, mezi kterými se sem tam vyhoupnou zelené nebo bíle poprášené Alpy. Míjíme začátek Italského poloostrova a zažínáme klesat, podle pohledu se nad Mallorkou tak trochu žení čerti, dost mě překvapí nedostatek turbulencí, čekal bych jich rozhodně více, a pilot (možná ten auto) už nás pokládá na dráhu jako do peřinky... Kam se hrabe let do, a z Řecka, to bylo onačejší dosednutí. Vystupujem na schody, vítr tipuju na příjemných 25, v tom se přece dá tahat i spinakr, jak jsem se nedávno přesvědčil, a teplota se pohybuje na stejných číslech. Před chvílí sprchlo, beton je místama ještě mokrý, sluníčko ho ale usilovně vysouší. Večer ještě zajdem na pivo, po návratu přivážem pár bouchajících lan a upadáme do jednoho z posledních klidných spánků. Ráno během snídaně a hlavně po ní se pomalu začíná vytvářet seznam věcí, vypadá to že povezem 100 L mléka... Slovy sto litrů mléka... Přidáme paletu kinedrilů promíchaných se sucharama a bude fajn... On nikdo moc jíst nebude, jak zkušeně podotýkají loňští účastníci tuniských přeplavem a známí těch šílenců co to přežili rok před námi... Přichází base manager s nabídkou na převoz cca 20 mil vzdálené lodě momentálně vyvázané na mole v Port d'Andratx na místní molo, to prý aby jsme se nenudili... Do auta pobere pouze 5 lidí, 3 musí zůstat... Nakonec jedem v šesti, cesta se klikatí a Roman se dožaduje "toho zasraneho kinedrilu", žvýkačkama pohrdá, to prý blije okamžitě. Přijíždíme do Port d'Andratx, polovina lidí jde nakoupit nějaké zásoby na cestu, druhá připravuje loď na vyplutí. Vyrážíme, fouká příjemných 15, do té doby než mineme vlnolam a třetí vlnka nás osprchuje, pak už 15 příjemných není. Na motor proti vlnám stoupem nad výběžek, první mallorská sůl se usazuje na kloboučku a dalším oblečení, bude veselo... Pak jdou plachty nahoru, motor zdechá, houpání a cákání se zklidňuje, nevypadá to až tak zle... Točíme, na zaďák míříme k Isla del Toro za kterým se kolem majáku stočíme zpět na PD Mallorca. U kormidla se točíme po 10ti minutách, příjemné opatření, ono i těch 10 minut za hodinu u kormidla dokáže uklidnit žaludek poskakujících ve dvoumetrových vlnách... Jo, příjemných 15 způsobuje, že na těchto vlnách tančíme jak baletka a plachty plácají pokaždé když nás nějaká větší vlnka rozhodí, zkrátka slabý vítr na tyhle vlny... Roman jde spát, máme ho vzbudit až mineme maják, začínáme si plavbu konečně užívat. Míjíme maják, budíme Romana, přehazujeme genu napravo a na příjemný bočák míříme do přístavu. Schováváme se za ostrov, vlny jsou minulostí, žaludky se zklidňují, západ slunce do moře nestíháme, kryje ho ostrov, ale o to hezčí kýč dokáže vytvořit. Vítr utichá, startujeme motor a v osm hodin připlouváme k molu. Jak říká Roman, každá marína je nafukovací a jedna loď se tam vždy vejde, takže se vsouváme do místa kam se normálně nedá vejít, dostáváme láhev šampusu a jdeme na večeří kterou zůstavší členové připravili opravdu výborně. Lehký večírek s tříhodinovou zásobou vtipů, vína, piva rozpouštíme kolem půlnoci, jsem rád, že jsem se udržel vzhůru, přece jen, nebyla to až taková pohoda a utahaný jsem jak pes. Loď bude připravená ve tři odpoledne, snídáme, dáváme dohromady nákup, kasu, časový plán na dnešek. Prokládáme to, jak jinak, historkama o bouřích, zážitcích, mořské nemoci, kinedrilu... Roman to vidí jednoduše, poblijeme se každý, jen někdo dřív a někdo později, třeba dojde i na rektální kolu, před spaním si budeme dávat kinedril... Zkrátka samé lepší historky... Kluci půjčili auto a jeli nakoupit, zbytek se poflakuje po okolí a já si řeším nastřádané resty... Ve čtyři se stěhujeme, nakládáme zásoby na loď, Roman určuje hlídky a kajuty, dostávám tu nádhernou na přídi... Už se těším až tam budu poletovat ve vlnách... Jo, kinedril se vážně bude hodit... Roman se zaujetím studuje mojí lodní knížku a určuje mne do hlídky s Milanem a Pavlem a udává mi přívlastek "velitel hlídky", z kterého jsem samozřejmě neuvěřitelně nadšený... Hlídky se budeme točit tři, časy jsou 0-4, 4-8, 8-12, 12-16, 16-18, 18-20 a 20-24, takže každé tři dny budem trávit ve službě příjemných 12 hodin. Popíjíme vínko a historky se opět začínají sypat z rukávů... Neděle 25.10. - Po ránu doděláváme poslední technické drobnosti na lodi, odbíháme dovyřizovat poslední resty a návštěvy místních krás a obchůdků a odpoledne provádíme manévr odplutí směr Gibraltar, bohužel moc nefouká, nakonec přece jen něco málo dýchne a tak banda nažhavených šílenců vytahuje plachty, trochu trimu a letíme 7.8 uzlíku, máme první hlídku 14:30 až 16:00, to znamená že následující den nesloužíme dvanáctku.... zupper začátek. Na pravoboku vyskočí delfín, snad jako poslední rozloučení s Mallorcou... Dostávám další z mnoha přívlastků, tentokrát "machr přes plachty"... Během večerní hlídky jedem na motor, dostáváme školení na obsluhu radaru, provoz je kupodivu slušný a je co sledovat. Velmi se mi líbí možnost zaměřit cíl... pak už chybí jen to červené tlačítko... Pondělí 26.10. - Příjemné pondělí nezačíná ničím lepším než dvouma sklenkama vína jako prášků na spaní. Probouzí mě kupodivu tlačení potřeby kolem sedmé a zaspat to už opravdu nejde... Východ slunce tak akorát stíhám, je nádherný, obeplouváme jižní konec Ibizzy, kluci tu díru mezi ní a Espalmador trefili dost přesně, ani nemuseli moc měnit kurz. Následuje naše hlídka od 8 do 12, kdy stále nefouká a pořád jedem na motor, nuda. Hlídka je zakončena nutností uvařit oběd pro deset nenažraných magorů. Vláďa vytahuje nádobíčko na lovení ryb a za chvíli už naší brázdu krášlí návnada na špagátu, tak jsem zvědav zda by jsme se takto dokázali uživit... Potkáváme hejno delfínů, dva z nich skotačí u přídě, nádherný to pohled, už se těším na fotky co dělali kluci. Do půl druhé užíváme klidu, pak jdeme zkoušet náhradní plachty, jestli třeba genoa nebude větší než ta co máme teď... Při manévrech s plachtou potkáváme na levoboku želvu, koritnačku, jak briskně oznamují Tibor s Milem. Test plachty dopadl "dobře", balíme jí nazpět a Roman pro změnu velí předělat diody na kompasu z červených, které moc neosvětlují, na zelenou, takže následuje rozborka, sborka kompasu. Při této bohulibé činnosti se na konci špagátu začne házet nádherná modrá ryba. Dvakrát vyskočí a je v ... Potvora šla po olůvku, Vláďa váže náhradní. Velice živé odpoledne dotváří další korytnačka a začínáme drobný kurz astronavigace... Jsem zvědav jak budu seřizovat sextant až budou třímetrové vlny... To bude asi takový překladatelský oříšek... Pohodu dotváří delfíni u přídě... zase... mám dojem že tady jsou tyhle nádherné zvířata na každém rohu... anebo spíše míli... Před druhou odpolední hlídkou ještě vytahujeme vlajky v pořadí Keep West, Česká, Slovenská a Yachting Info. Před koncem naší hlídky konečně vytahujeme plachty, Roman mi dává otěže se slovy: "udělej s tím něco..." a mě je jasné že se označení šamana na plachty hned tak nezbavím... Ve 20 předáváme hlídku, dávám si nějaký ten prášek na spaní, tolik vína jako za posledních pár dní jsem nevypil jak je rok dlouhý a to je cesta teprve na začátku a upadávám do betle bo zítřejší ranní hlídka je naše... Úterý 27.10. - Začínám být alergický na pípání budíku na hodinkách, jsou 4 ráno, začíná nám hlídka, naštěstí nám jí před sedmou zpříjemňují delfíni na levoboku a o nějakých dvacet minut později dovádí na přídi celá rodinka... Mám dojem že během následujících tří týdnů průměr viděných delfínů za plavbu drasticky stoupne, i když ho nemám zrovna nejnižší... Po deváté vytahujeme konečně plachty, dávám nějaké jídlo a upadávám abych něco málo ještě naspal před naší první odpolední která začíná v 16 hodin. Ještě že je jenom dvouhodinová, zítřek bude horší, to máme celkově 12ku... Odpoledne se opět nějaká ryba proskotačí na háčku, vyplivne ho a nechá posádku značně rozladěnou. Valíme na hezký zaďák, po skončení hlídky dovádí před přídí několik delfínů, kteří již začínají nechávat posádku v naprostém klidu, přece jen, tolik delfínů během tak krátké doby ubírá nějakou tu část jejich kouzla... Měl jsem to brát také v klidu a nechodit na příď, cestou se stihnul seznámit můj malíček s lodní kladkou a láska na první pohled je doprovázená druhou krví na téhle taškařici... Dávám si tři prášky na spaní v podobě "red wine" a jdu spát před nepopulární psí hlídkou, která na nás čeká. Středa 28.10. - Není nic lepšího než řvoucí hodinky před půlnocí a začít nový den službou po tom co se člověk díky vlastnímu nešikovnému malíčku ani nevyspí... Společnost nám dělá dorůstající měsíc, jeho přítelkyně hvězdy kdy velký vůz míří svojí ojí přímo k obzoru do moře. Časem nám měsíc dává sbohem a přenechává celý prostor pro hvězdy, který každou chvíli přetne padající hvězda, vesmírný bordel chcete-li. Za lodí je vidět nádherná světelná brázda, nikoli jen zářící medůzy, ale regulérní zářící tlustá brázda, k tomu se pro dotvoření atmosféry přidávají delfíni, kteří jsou vidět jako nádherná zářivá torpéda, prostě dokonalý kýč na psí hlídce... Mrtvý padám do betle a do rána jsem tuhý. Idylku komatu ale nesdílí močák a vyhání mě při východu slunce ven, což mi umožňuje stihnout hezký východ slunce a dovádějící delfíny na přídi. Odpoledne seřizujeme levý kompas, lehké lodní manévry připomínají Dobití severního pólu, kdy trénujeme známé "jdu na sever a jdu na jih" po nějaké době mne zaujme nějaký žlutý bordel který se zachytil na našem lovném zařízení... Jo bordel, Roman vytahuje nádhernou žlutou rybu, bohužel jí tahá přímo nahoru a milá rybka se s náma za úpění posádky loučí saltem nazpět do vln středozemí... Aby si to Roman nějak vykompenzoval, tak na zaďák který celkem fouká stavíme ještě třetí plachtu, tzv. blooper. Na čtvrtou naštěstí nemáme tolik místa, potřebovali by jsme jí poloviční, pak by jí Roman určitě vytáhl... Polední hlídka začíná dobrým obídkem a po nějakých třech hodinách jí zkrášluje další rodinka delfínů, pro změnu dovádějící na přídi. Původně plánovaná večeře ve složení párky a br kaše (bramborová kaše) se postupně přemění na zapečené brambory. K večeru balíme plachty, doprovázejí nás staří známí delfíni, kteří už posádku přestali úplně zajímat a nastupujeme na večerní službu, která bude končit až úderem půlnoci. Nebýt delfínů, padajících šutrů, hvězd a měsíce doprovázených dalšími delfíny, byla by to dost nuda, stejně jsem ale o půlnoci KO a upadávám do betle ani nevím jak... Čtvrtek 29.10. - Ráno mě starý známý vyhání ven ještě před úsvitem, východ slunce je nádherný, nikde žádná pevnina, stejně jako pár předchozích dní, pak během dne delfíni dotváří standartní obrázek... Během dne se dostáváme do koridoru lodí mířících na a z Gibraltaru, takže nás každou chvíli míjí nějaké plně naložená kontejnerovka a další velké nákladní potvory, přetínáme koridor, Roman volá "securite" - small yacht on position... a v bezpečných vodách pak točíme nazpět na kurz Gibraltar za zvuku motoru při větru slabých 6-7E. Odpoledne probíhá další díl školení navigace, měříme slunce, zapisujeme, delfíni na přídi nechávají posádku úplně netečnou, taková "banda ignorantů" se hned tak nevidí, co by za to turisti v Chorvatsku dali... Hlídka druhá večerní je doplněna dalšími nějakými pěti delfíny kteří se po chvilce odmaskují a nabývají pravých rozměrů hlavounů, kulohlavců, kteří se líně převalují na hladině a majestátně nám plují po boku, když je v jejich pohodě vyrušíme. Západ slunce je provázen zeleným zábleskem a stádem dalších cca 20 kulohlavců černých, větších příbuzných delfínů. Předáváme hlídku v naději že v Gibu budeme před čtvrtou ranní kdy nám má začít hlídka a přece jen se trochu vyspíme... Pátek 30.10. - Probuzení v Gibu do krásného rána je rušeno starým známým, který mě nutí vylézt na palubu dříve než bych chtěl. Pohled na skálu je ale dostatečnou odměnou, v zálivu stojí na kotvě hromada nákladních lodí, po snídani jedem natankovat, jsme příjemně překvapeni zjištěním že tady stojí litr nafty 0.5€. Dobíráme vodu, vracíme se nazpět na kotvu a před vyloděním si dopřáváme sprchu. Pak už následuje výsadek na španělské straně a pochod přes celníky a runway gibraltarského letiště a noříme se do uliček Gibu... Plánovaný kopec nestíháme, necháváme ho na další den a od majáku "Europe point" se vracíme zpět na loď. Sobota 31.10. - Plán je jednoduchý, musíme nejdřív nakoupit, pak si můžeme vyrazit na kopec. Tentokrát výsadek v maríně nedopadl nejlépe, jsme odchyceni a přinuceni zaplatit 20€, což nám ale má poskytnout možnost stání v maríně na dva dny. Po nákupu už zůstáváme a nevracíme se na kotvu, nad zálivem se rozprostřela mlha a lodě houkají jak vzteklé, na lodi zůstává jako vždy Roman, my si jdeme užívat muk výstupu po vlastních a drzých Gibraltarských opic... Večer dáváme večeři a pivo v místní vyhlášené knajpě yachtařů a námořníků "The Clipper", potkáváme hromadu malých čarodějnic, přece jen halloween se tu drží jinak než u nás, do Španělska se vracíme po deváté za příjemných 21°, vzpomínáme na ty co jsou doma v, asi ne moc příjemné, 0° a při příchodu do maríny zjišťujeme že Roman je nazpět na kotvě, načež naštvaně opouštíme místní marínu a pobřeží, ve tři ráno musíme s odlivem a příznivými proudy vyplout. Máme hlídku od čtyř, takže vstávám dřív abych si alespoň odplutí užil, když už jsem připlutí propásl... Neděle 1.11. - To je asi poprvé kdy mi řvaní budíku na hodinkách v nelidskou hodinu chvilku před třetí ranní nevadí až tak moc... Romanovo prohlášení "4 se potkali v Gibu, svetr, klobouk, neopren a plavky" na různorodou skupinku v kokpitu dokonale pasuje. Odplouváme na motor, po minutí majáku u Gerates nám fouká zadobok hezkých 15, vytáhnul bych plachty být na jiném místě a ne u Gibu kde proud při jisté konstalaci větrů a dmutí může mít i 6 uzlíků a kterým musíme projet dokud jsou podmínky příznivé... Vytahujeme tedy alespoň genu a rázem valíme uzlů 6. V bezpečných místech, po tom co jsme se vyšplhali do toho 2 metrového kopce a minuli Isla de Tarifa o de las Palomas dáváme konečně i hlavní a hezky rozjetou loď předáváme dopolední hlídce. Ten pocit, když se rychlost dle logu pohybuje přes 6 uzlíků a GPS ukazuje celé 3 je opravdu zajímavý a celé tohle vplutí na Atlantik si zaslouží nějaké, ne jedno, "Château l' Carton" navíc, samozřejmě že s Romanem nevynecháme příležitost dát si medicínu na něco jiného než na bacili v krku, nebo čištění zubů. Probouzím se pouze na první odpolední, probíhá koupání v oceánu, před hlídkou zdlábnu fazole a po ní zas jdu upadnout abych byl fit nejen na psí ale na celých 12 co nás opět čeká... Asi to byla chyba, těch pár skleniček na oslavu Atlantiku a nic přes den má za následek že při probuzení na hlídku nejsem zrovna nejlépe naladěn... Někdy během dne nám navíc začlo téct do kajuty, je to těžké zjistit kudy, kape na konci skříňky kde začíná polstrované obložení a vevnitř je sucho... Rada kapitána zní jednoduše prakticky: "víš kudy? obleč si nepromokavé kalhoty..." Pondělí 2.11. - Během hlídky lituju kinedrilu schovaného dole v kajutě... Stoupám proti větru, fičí 20-30, vlny jak na oceánu, Pavel to nese evidentně hůř než já a jde na záď. Konec hlídky je vysvobození, padám v mlátící se kajutě na postel, snažím se vytáhnout lékárničku ze skříňky a těžce lovím kinedril, za občasného stavu beztíže je to téměř nadlidský výkon. Nakonec se podařil a beru rovnou dva, přece jen mam v tomhle houpacim a bouchacim cirkuse i spát... Ráno beru preventivně další tabletku, přece jen když je člověku jednou zle, tak je pak mimo celý den a navíc stejně ten hopsající nesmysl vevnitř o sobě dává ještě pořád trochu vědět... Další hezká tabletka následuje před polední hlídkou, před večerní také, hlídka byla zpříjemněná měsícem a o půlnoci si dávám ještě jednu na spaní... Jo, když fet, tak ať to stojí za to. Začínám počítat kdy mi asi tak tato zázračná medicína dojde pokud budu v tomhle tempu pokračovat, přece jen 6 za den je oproti plánovaným 2 denně tak trochu rozdíl a i když se započítá bezproblémové středozemí, tak to prostě nevychází... Asi jsem přebral... Úterý 3.11. - Ráno ani nevím že bych nějaký žaludek měl, asi jsem ho trošičku přiotrávil, ale už zase můžu kloktat, pivo je také bez problémů, jo, to je tak když se podcení prevence... Schválně, co je asi lepší, hromada kinedrilu, nebo nějaké to pivo, kloktání a Château l' Carton? Hlídka byla fajn, vozili jsme se na dvoumetrových vlnách rychlostí 10 uzlů, prostě paráda. Už není ani problém pomáhat v kuchyni při přípravě oběda po skončení dopolední hlídky, jen mi přijde že jsem tak trochu připitomělý z toho včerejšího předávkování se nezvyklou látkou, ale pracuju na nápravě vínem, to se zpravit prostě musí. Roman pro jistotu odkládá i poslední část navigace, jsou na ní potřeba výpočty a tabulky a je mu jasné že by to někteří nemuseli dole zvládnout, takže určování polohy zůstává na kompu a těch co už byli loni s Romanem na přeplavbě na Maltě. Kupodivu žádná ryba na našich nových návnadách není, asi chybí dobré české olůvko, anebo ta ryba z Gibu není dělaná na oceán. Zajímavé je i to že jsem již dlouho neviděli žádné delfíny, jako by byl oceán vybydlený... Bohužel, vítr v poledne zdechá, jdeme na motor, nuda, to vše se ale mění chvilku po předání naší druhé odpolední hlídky, kdy máme nahoře zase všechny 3 plachty a u přídě dovádí hromada malých delfínů, odhadem kolem 15 a na rozdíl od svých středozemních kolegů jsou světlejší, takoví flekatější a podstatně menší. Zjišťujeme že za 24 hodin od 8 ráno v pondělí 2.11. do 8 ráno, 3.11. jsme dali hezkých 226 mil a mejdan může začít, dávám pár skleniček, do toho jídlo, jídlo, jídlo, fórky typu: "když potápět tak pod plnými plachtami" a padám spát, přece jen máme ranní hlídku a já mám dojem že díky kocovině a kinedrilu mám pár dní smontovaných v jednom... Středa 4.11. - Ranní hlídku od 4 zpříjemňuje měsíc, valíme na plachty 10, vozíme se po čtyřmetrových dlouhých oceánských vlnách, společnost nám dělají delfíni, prostě paráda, užíváme si, nemá to chybu. Pravá oceánská vlna má velikost přes dva metry, nejlépe čtyři, a je dlouhá nejméně 50 metrů, spíše ke stovce, to je pak nádhera na tomhle se vozit. Středozemí je proti tomu jako nechutně rychlý šicí stroj... Počasí se přes den začíná trochu kazit a sem tam se přiženou mraky s cisternou, naštěstí se nezastavují a hned zase pokračují dál. K večeru potkáváme další delfíny, je to nádhera, nějakých 20 kousků dovádějících kolem lodi při rychlosti 7 uzlíků na krásný bočáček... Du spát, v noci při hlídce už by jsme měli vidět maják na ostrůvku Porto Santo Čtvrtek 5.11. - Psí hlídka probíhá podobně jako celý předchozí den, sem tam prolítne cisternový mrak, fouká celkem dobrý bočák, kolem se mihnou delfíni, evidentně ten Atlantik není až tak vylidněn, oblohu krášlí padající šutry, hvězdy a samozřejmě měsíc. Viditelnost se ke konci zhoršila a tak maják vidí až hlídka po nás... Chybělo tak 10 minut, no což, příště. Během dne míjíme Porto Santo a dostáváme od Romana přednášku k přílivům, výšce přílivu v jednotlivých přístavech a vše co je s tím spojeno. Před jedenáctou vidíme Madeiru a odpoledne připlouváme do Funchalu. Cestou ještě obdivujeme skály na východě ostrova, bravurně manévrující piloty dopravních i nákladních letadel trefující místní vyhlášené letiště patřící mezi TOP 6, načínáme poslední kanystr červeného vína a pak už se jen vyvazujeme bokem k lodi a Roman jde vyřídit formality. Po návratu houfně mizíme do sprch a protože je nádherně tak je během chvíle loď obložená všelijakým prádlem, ručníky a peřinami co je potřeba usušit... Posádka se připojuje na net (já a Roman), nebo vyráží prozkoumat město (ten zbytek)... Pátek 6.11. - Ráno je mi jasné že jsme včera trochu oslavovali, přemýšlím že bych dnešní výlet po krásách Madeiry vzdal, nakonec přece jen jedu, máme půjčené auta a objedeme kus ostrova. Nelituju toho že jsem jel, stojí to za to, je to úchvatná podívaná... Madeira je hodně členitý a vysoký ostrov, který poskytuje místním osadníkům tři rozličné pásma, nad plážemi jsou banánové plantáže, pokud někdo neviděl balené trsy banánů v modrém igelitu rovnou na stromech/palmách, neví o čem mluvím, nad tím jsou plantáže, teda spíše políčka ve svahu, s třtinou a vinicemi, nad tím se rozkládají lesy a takové divně zelené pásmo, které je zakončeno vřesovištěmi skotského původu na vrcholech... To všechno na nádherných údolích a kopcích přes kilometr vysokých... Cestou zpět se ještě stavujeme v marketu nakoupit nějaké věci a po návratu jdeme všeci na večeři do města. Roman řekl tři základní moudra, "Pisek zasrany, plachty jsou nedostatecne a zivot je promrdany". Ani nevím jak se to podařilo a svítá... Sobota 7.11. - Sousední loď chce velice brzo ráno odplout, takže budím Romana, zbytek posádky se tak nějak přidává sám, přece jen jsou to námořníci a pokud je nějaký pohyb na palubě, případně se nahodí motor, tak vystřelí téměř všeci nahoru a jdem se převázat. Po snídani nás skupina alpských lezců opouští a já s Romanem vyrážím na snídani, dořešit věci na office, vyfotit si repliku Kolumbovi lodě "Santa Maria" a zkusit vyměnit plynovou bombu... Musím přiznat, že tento výlet se nám opravdu povedl... Po kontrole počasí, tlaková výše je opravdu vysoká a bude tím pádem hezky mooooc foukat, pozorujeme u piva jak "Maria" odplouvá, následně se od většiny lidí dozvídáme že sobota kolem oběda je asi ten nejhorší čas na výměnu plynu, ženské tu jsou některé hezké a nevím jak se mi podařilo Romana dostat nějakých 200 metrů nad úroveň moře. Dáváme v centru solenou sušenou rybu, podle Romana "Bakalheu asi (jakoze bakaljau)" zapíjíme jí zdatně pivem a po krátké siestě se vracíme na loď. Potkáváme zbytek nízkohorské skupiny A, chvíli kecáme a chvíli po Romanovi konečně upadám i já... Pokud máme v noci vyplouvat tak je opravdu nejvyšší čas... Posádka je velice vynalézavá, budí mě se slovy, neboj, nevyplouváme, to až ráno, ale někde pod tebou je olej do motoru.... opravdu tam nebyl, ale využívám času na zaplnění žaludku výborným kuřecím na paprice s rýží a také k dalším výborným věcem jako třeba dopsání deníku, nebo kontrole, zda se červené v kanystru nezkazilo atd... Neděle 8.11. - Přípravujem se na odplutí, kluci jdou ještě na nákup a na office zaplatit doplatek za marínu. Následuje tankování nafty bo fronta přes noc přešla a vypadá to na první pohled dobře. Trochu podivně vypadají připlouvající lodě na kterých jsou všichni oblečení do těžkých nepromokavých kompletů, na rozdíl od nás oblečených jenom v tričkách a kraťasech potících se na slunku kdy větříček ani s vlajkou nepohne. Po vyřízení všech formalit odplouváme. Po pár minutách se lehce přioblíkáme, drobátko fouká... Po druhém cáknutí lezeme do nepromokavého... Bočák je na celou genu moc a ani polovina není zrovna ideální... Asi jsme trošku zpohodlněli a tak při hlasování pokračovat nebo návrat, téměř jednoznačně vítězí návrat. Cesta nazpět trvá 3x tak dlouho za neustálého cákání na motor proti větru. Náš návrat je podezřele pozorován od našich nových přátel kteří připluli ráno a nevěří že jsme se vraceli pouze kvůli počasí. Nastává takové malé deja vu... Jídlo, víno, pivo, spánek, je zase večer, jídlo, zase pokus o spánek, kdy ti co si vzali před vyplutím preventivní kinedril jsou na tom podstatně lépe a už dávno spí... Pondělí 9.11. - Budíček je v 7:00, následuje rychlá snídaně a odplutí. Necítím se nic moc, nějak jsem toho moc nenaspal a kafe nepomáhá, všeci jsou nasoukaní v nepromokavých oblečkách. Na moři trošičku fouká a houpání je podobné tomu z minulého dne. Postupně rozbalujeme plachty až je Roman spokojen (rychost se počítá od 6ti uzlů, míň to nemá cenu...), máme refováno tak akorát, fouká 25, 35 v poryvech, venku máme celou genu a hlavní z poloviny, valíme 9, chce to cvik na kormidle a bylo by fajn nemít namožené ruce a ramena které se po chvilce postávání u kormidla opět přihlašují ke své existenci, ale Kapitán je konečně spokojen. Někteří z nás také, serfujemee po vlnách, k večeru se začíná probírat i žaludek a čím více na něj myslím tím více se on těší z mé pozornosti a snaží se projevit... Nic, přestávám hrát tu hru bez vítěze a preventivně kinedril, placebo efekt je okamžitý, je mi lépe téměř okamžitě... Mořská nemoc je podle mě ze 75% psychická záležitost, kdy 50% je pouhé myšlení na mořskou nemoc, 25% pak dělá strach, ať už z toho že se něco může stát, nebo z toho že jí skutečně dostanu a pouhých 25% je pak opravdová nemoc, ideálně vzniklá dole v podpalubí... Po hlídce proběhne pokus o spánek, bohužel nic moc model, světlo v kajutě se nedá vypnout na stálo a po pár zhoupnutích se zase rozsvěcí, prostě si dělá srandu z chudáka snažícího se spát. Úterý 10.11. - Hlídka od 4, je to hnus velebnosti, utahanej jak pes, stačí 5 minut na kormidle a ruce se hlásí, ramena je překřičují a ve dvojku je to nechutný duet. Je mi jasné proč jsou námořníci takové korby s rukama jak opice a silou dieselové lokomotivy. Před svítáním obeplouváme Savage Grande a v 9 jsme na boji v zátoce u ostrova, probíhá výsadek na ostrov za ochránci a strážci ostrovní rezervace a já se konečně poroučím spát... K obědu je čočka, fasuju poslední porci, trošičku větší než normálně, ale je dobrá, takže to přece nevyhodím... Jo, nádherné zapomenutí na všechny své zásady a tak se přežírám chvíli před odplutím... Po chvíli beru "prevenci" a pak už je standardní serfování na vlnách při rychlosti 8 až 10 uzlíků, vítr fouká příjemných 25, vlny se zvedají do výšky 3 až 5ti metrů, Tibor je filmuje aby ukázal manželce jaká je to oproti středozemí pohoda. Po levoboku se ve vlně mihne želva (také se snažila serfovat po vlnách, ale jsme lepší). Nevím čím to, ale každý kdo je za kormidlem, tak se snaží zbytek posádky opláchnout... Daří se jim to překvapivě dobře, takže po správné koupeli odkládám promáčený klobouček a odcházím do "hajan" Středa 11.11. - Hodinky opět řvou, čas na nočku, nevím, kdo takový hnus vymyslel... Loď nechává za sebou jako vždy nádhernou svítící stopu, pěna od boku světélkuje, teda spíše září také, kam se hrabe plankton ze středozemí... Prostě Atlantik je Atlantik, kdo zažil ví, kdo nezažil, měl by... Konec hlídky je vysvobození, upadám do komatu ze kterého se probouzím kolem sedmé, když obeplouváme severní industriální výběžek u Las Palmas na Grande Canaria a okolo 11 kotvíme v maríně v Las Palmas. Roman vyřizuje formality, přeplouváme od "příjmu" na muring a opět následuje organizovaný skupinový úprk do sprch. Takový pravidelný rituál všech kteří připlouvají... Někdo pak mizí do města, někdo na pláž, já s Romanem na pivo a net... Večer prokládáme malou procházkou po pláži, scháněním doutníků a objevením lihoviny s naším názvem lodi... Arehucas jest místní kanárský rum... Berem oba druhy které nacházíme, bílý i tmavý. Čtvrtek 12.11. - Odplouváme druhého dne dopoledne, padá rozhodnutí pro jižní cestu, je přece jen delší a obeplujeme při ní Grande Canarii spodem. Poledne trávíme konečně počítáním třetího sloupce v Romanově tabulce pro výpočet polohy z měření sextantem. Chvíli nudy si zpříjemňujeme závody s Němci, nechali jsme je, ať nás předjedou a pak vytáhli blooper. Ten se jim velmi líbí a na oplátku vytahují prostěradlo, které roztahují před stěžněm, my na oplátku vytahujeme pytel od náhradních plachet a zábava graduje. K tomu se ještě přidá dozor z výšin, kdy nad náma a pak i nízko mezi loděma proletí malé letadlo, možná že se jedná ultralight, nevím, nejsem pilot, jsem námořník. K dovršení totálního kýče chybí už jen západ slunce a delfíni skákající v jeho odlesku... Obeplouváme jižní cíp s obrovskou vyhlášenou písečnou pláží Maspalomas a vidíme rybáře vyplouvající do západu slunce, přebíráme hlídku a po chvíli motorování jdeme zase na plachty. S reflou hlavaskou jedem na pohodu nějakých 7 až 9 uzlíků, vypadá to že před čtvrtou budeme na Tenerifé a kluci z hlídky před námi si tohoto hezkého svezení za kormidlem už neužijou... Pátek 13.11. - Předáváme hlídku, padám do betle a se svítáním se probouzím v Radazulu. Na palubě hlídkuje Karel s Martinem, jsme vyvázáni k benzínce, od připlutí klesla hladina asi o metr... Kolem desáté začínají místní, vlastně naši staří známí kteří se přesunuli z maríny na Mallorce sem, fungovat a tak ještě přeparkujeme loď na muring. Vyrážím s Romanem na net, to že tam mají točené, je samozřejmě bohapustá náhoda, sraz na lodi je domluven za hodinu... Posádka razí na prohlídku místního městečka, my s Romanem se vracíme k netu a točenému, dáváme známé nasolené ryby, proložíme to molotovem a zase zapíjíme pivem... Tomu říkám dobře strávený den na závěr plavby, jen večer si připadám drobátko znaven... Sobota 14.11. - Plánovaný výlet na Pico Del Teide se mi zprvu nezdá jako rozumný nápad, přece jen dnešní ráno dost připomíná stav, ne nepodobný, při prohlídce Madeiry. Pak se ve slabé chvilce přidávám ke skupině A, opět, jako na Madeiře toho nelituju, objedem ostrov, na místo vyjetí lanovkou na vrchol, přece jen 25€ za vyvezení se v přecpané kabince kousek pod vrchol se některým nezdá zrovna zajímavé a tak vyrážíme na lehkou procházku po "marsovské" krajině místní sopky. Prohlídka ostrova je zakončena zkouknutím letiště a přístupových cest aby jsme to pak ráno zvládali v klidu a pohodě. V maríně ještě vyrážím s myšlenkou "Jen jedno pivko, net a spát". Bohužel místní jsou jiného názoru, v bedně je zrovna fotbal Španělsko, Paraguay, co na tom že je to přátelák, vedle sebe fandí Španělé, doplňují je Paraguayci, kdo by je čekal v nějaké blbé maríně na Tenerife... Vůbec se nehádají, fandí pospolu, zkrátka jsou tu a tak doplňují místní sobotní kulisu... Navíc se přišli občerstvit i ostatní a tak myšlenka jednoho piva dopadá jako vždy... Neděle 15.11. - Ráno je pro změnu nechutné, nesnáším ten zvuk hodinek takhle brzo ráno. Jedem na letiště v první várce, bágl má 20,6, ten příruční 9,4, čekáme na otevření příjmu zavazadel, pak už jen odbavení, při kterém Roman vysvětluje celníkům že ten šroubováček u sextantu je opravdu součástí bedny a pro ohrožování pilotů není zamýšlen, natož pak použitelný. Dáváme snídaně a tak nějak při nástupu do letadla do mozku konečně doráží informace že už je opravdu konec.... Vratislav Fibinger
|
| Předchozí | Nahoru | Následující |