|
Jachtařská škola a půjčovna lodí Sport Eli
|
| Mapa stránek | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Verze pro tisk | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| E-mail správci webu | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Aktualizováno: 06/08/2010 16:35:30 |
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Sport Eli > Teambuilding |
TeambuildingSPORTELI je rodinná firma s 17 letou tradicí a mnoho zkušenostmi se všemi akcemi, které probíhají na plachetnicích. Ze zkušenosti víme, že plachetnice vytváří ideální prostor pro tvorbu efektivně fungujících pracovních teamů. Opravdu se na lodi nedá bouchnout dveřmi a odejít. Možnosti: 13 vlastních plavidel, team zkušených kapitánů, team kvalitních lektorů a školitelů Teambulding jsme schopni Vám připravit u nás na Orlické přehradě , nebo nejoblíbenější jachtařské detinaci - Chorvatsku. Podle Vašeho zájmu jsme schopni připravit plavbu kdekoli na světě a zajistit vše potřebné. V této sekci budeme pravidelně zvěřejnovat zajívavosti z oblasti firemního vzdělávání. Reference: Sekce 8, Benefit management, AZ Euro, Interaktivity,Outtdor management training … co vlastně chceme? Parafráze z českého filmu Bony a klid je zde s trochou nadsázky namístě. Jedná se o smysluplnou investici nebo vyhozené peníze, vzdělávání nebo zábavu, (vyčpělý nebo „in“) módní trend nebo efektivní metoda, efektivní nebo efektní. Mnoho otázek a stále málo odpovědí v mysli těch, kteří se s tímto problémem setkávají. Při své práci se poměrně často musím zastavit a spolu s účastníky si nejprve vydefinovat některá slova, která všichni vyslovujeme stejně a přitom každý vidí jejich obsah jinak. Dříve než si objednáme nějaký ten „teambuilding“ zkusme se tedy trochu podívat do kuchyně pod pokličku, abychom alespoň věděli, co se za tímto mnohaslibným názvem skrývá. Nemůžeme se přitom nedotknout i dalších pojmů objevujících se při těchto diskusích - vzdělávání zážitkem, outdoor. Inu, není jednoduché býti personalistou a starat se o rozvoj zaměstnanců. Tento článek nám snad pomůže vyznat se ve změti pojmů, které se v této souvislosti objevují. Co vše je tedy v názvu obsaženo a co se nám v různé intenzitě míchá dohromady? Co je teambuidling? Z oboru outdoor (k pojmu se ještě vrátíme), si vypůjčíme a upravíme schéma, které nám i při své nepřesnosti pomůže udělat si určitý obrázek: REKREACE – ZÁBAVA – TRÉNINK – HODNOCENÍ (VÝBĚR) - TERAPIE Pojďme se shodnout, že teambuilding – činnost ve středu uvedené škály je náročná a odborná práce vedoucí k tomu, že skupiny (týmy) pracují efektivněji, či dokonce synergicky, lépe využívají schopností jednotlivců a naplňují záměry určovatele cílů. Opékání prasat, bezduché běhání po lese a mnoho dalších (ne)oblíbených aktivit prostě teambuildingem nejsou. Outdoor – indoor Vikingové a inkousti- snaží se obvykle navzájem dehonestovat zastánci jednoho přístupu ty druhé. Vikingové to jsou prý ti, kteří vás vyvezou někam do lesa a honí zpocené po nocích. Inkousti jsou zase ti, co vás zavřou do místnosti a nudí vás tupým přednášením neživotných témat. Jak to však bývá, pozbývá toto rozdělení smyslu, vneseme-li do něho smysluplné měřítko. Tím měřítkem by, dle mého názoru, měl být klient a jeho potřeba. A v tu chvíli se nám tento rozdíl jeví malicherným a zjistíme, že pouze popisuje prostředí, ve kterém se akce odehrává. Dělme raději firmy na ty, které umí pomoci při řešení problému a na ty, které ne (pokud ho dokonce sami nezpůsobí). Dobré firmy si uvědomují své silné stránky a přednosti a snaží se odstranit své slabiny. Proto dnes stále více dochází k vývoji ve směru od neopodstatněných „teplákovin“ či nudných přednášek k jiným (zatím pohříchu hledaným) efektivním metodám. Jeden rozdíl tu však pozorovatelný je, byť není pravidlem. Indoorové společnosti nabízí spíše kurzy z pohledu manažera týmu: „Co všechno bych měl umět, chci-li vést tým.“ Snaží se předat účastníkům určité manažerské know-how. V těchto kurzech se objevuje některá forma tzv. leadershipu, velmi často motivace a také s tím související dovednost vést různé typy pohovorů. Někdy i záležitosti specificky týmové – vývojové fáze, riziková chování apod. Outdoorové firmy zase obvykle nabízí kurzy přímo pro týmy, kde se lidé spolu učí lépe spolupracovat. Na tuto jejich interakci se umí podívat a nechat „vyplavat“ potřebné prvky, se kterými pak dále pracují. Obě firmy se také liší způsobem využití prostředí a metod, kterými působí. Indoorové firmy používají interaktivní metody a různé hry a simulaci situací. U těchto firem doporučuji si ověřovat používané metody, popř. používané lektory. Všichni již sice vědí, že časům přednášek „moudrých profesorů“ již odzvonilo v minulém desetiletí, přesto se najdou tací, kteří se této metody zuby nehty drží. Outdoorové firmy používají proměnlivou sadu her se známým (předvídatelným) účinkem, proto je mohou nasadit podle zadání. Problematickou může být však schopnost vytěžit z pozorovaného dění maximum. Ať out… či in…, je to prostě o lidech. Zážitková pedagogika Prosím oddělujme ji od zkušenostního učení metodou pokus – omyl. Zážitková pedagogika pracuje nejčastěji se čtyřmi volbami tzv. Kolbova cyklu definovaného v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Zjednodušeně lze říci, že tam, kde mám zkušenosti(1), možnost tyto zkušenosti přezkoumávat(2) a schopnost dosáhnout závěrů z této zkušenosti(3), tam jsem schopen efektivněji naplánovat další postup(4). Méně se však již mluví např. o jiném výstupu výzkumu skupiny okolo Kolba a to čtyřech základních učebních typech osob. Z jejich založení totiž vyplývá, že koncept zážitkového vzdělávání tak, jak ho pojímá část našich (outdoorových) firem je vhodný pouze pro dva z nich… zatímco nám bývá nabízeno, že toto je nejlepší, všeobecně použitelná metoda. Abych nebyl vnímán jako negativista. Považuji skutečně zážitkovou metodu za to nejlepší, co v současné době i v dohledném budoucnu lze nabídnout. Musím ale pracovat s touto metodou v celém rozsahu a neomezovat ji pouze na to, že vyženu lidi na louku pod heslem: „Zážitek nemusí být pozitivní, hlavně když je silný.“ Je třeba říci, že jen málo firem dokáže touto metodou skutečně pracovat a leckdy to nesouvisí ani s tím, jak moc tuto metodu propagují ve svých marketinkových dokumentech. Až budete chtít skutečný teambuilding · Oslovte více firem a nevažte se přitom zaběhanými schématy. Musíte mít pocit, že vědí, o čem mluví. Sami se vzdělávejte v této oblasti. Doporučuji knihu z letošního léta Teambuilding – cesta k efektivní spolupráci od Evy Zahrádkové. · Dobře si všímejte, jak provádí firma identifikaci potřeb. Vyptávejte se, proč dělají to, co dělají. A kontrolujte, zda berou do úvahy i vnitrofiremní prostředí a procesy. · Nenechte se obalamutit nejrůznějšími výrazy a spíše sledujte jakým způsobem se dívají na Vaši firmu. Skutečně vidí nejprve vaši firmu a její potřeby a až pak svoje produkty, které umí přizpůsobit vašim požadavkům (pohled ve směru šipky A na obrázku)? Nebo se vám snaží nabídnout to co oni umí a dělají ( pohled B)? · Leckdy se může stát, že si pozvete firmu a pokusíte se jí zadávat jiná témata, než teambuidling a pak se v průběhu identifikace vzdělávacích potřeb spolu s firmou dostanete k tomu, že je takováto akce potřeba. Je to v pořádku a nebojte se úpravy zadání. Nikdo z nás přeci nepracuje ve vakuu. Mějte však na paměti předchozí bod. · Ptejte se, jací lidé budou pracovat na tomto konkrétním produktu, kdo to bude připravovat a kdo realizovat. Jaké dovednosti a zkušenosti mají realizátoři (lektoři, instruktoři, trenéři). Ptejte se, co konkrétně již dělali tito konkrétní lidé, ne firma jako celek nebo její někteří jiní zaměstnanci. Není důležité pro jakou firmu již dělali, ale na jakých produktech podobných vašim již pracovali. Častokrát se vám totiž firma pochlubí desítkami referencí světoznámých firem, ale mohly to být pojízdné poutě pro 200 lidí. Jenže akce pro 8 členů vašeho týmu je něco naprosto, ale skutečně naprosto odlišného. Na druhou stranu jsou i firmy, které se vám pochlubí mnoha outdoor assesment centry v délce 4 hodiny (!!!). Věřili byste tomu? · Nepřistupujte na tvrzení, že tým stmelí, když je vyvezete ven a po honičce v lese opijete. Večerní posezení samozřejmě k věci patří, ale není náplní. Schopnost jít si někam společně sednout je možná dobrá věc, ale s týmovou prací má pramálo společného. Jestliže vám někdo lidi odveze ven, musí vědět, co, jak a proč s nimi bude dělat. Dobrý kurz a pionýrský tábor se fakt liší. Nemám nic proti vyzkoušení různých metod, ale hru „Zastřelte si svého šéfa“ bych z daní neodečítal. · Některé společnosti mají matku či partnera v zahraničí a slibují nám toto nadnárodní know-how. Pozor – uvádět do praxe ho budou čeští lektoři a instruktoři v českém prostředí. · Některé společnosti jsou zase sdruženy v různých zájmových institucích. Ptejte se na pravidla těchto organizací. Jejich dodržování může být určitým předpokladem přístupu a ne zárukou kvality. Partneři a zájmová sdružení by měli sloužit ke zvýšení kvality péče o vás jako zákazníky, ne pro ochranu trhu. · Setrvávejte u osvědčených firem, ale vystavujte je do konkurenčního prostředí a svůj názor podrobujte revizi seznamováním s jinými firmami. Pomůže to nejenom vám, ale i celkovému rozvoji vzdělávání ve firmách. Závěrem Při hledání maximalizace užitku hledáme stále nové formy působení. Vzdělávání zážitkem se zdá jako velmi perspektivní cesta, ke které už ostatně celá řada firem směřuje ze tří možných směrů: 1. Spojení či partnerství firem outdoor a indoor. Jedna firma přibírá ke spolupráci na konkrétním projektu druhou. Hlavním rizikem zde je (popsáno chemicky) směs a ne roztok. Tyto firmy často nedokáží pracovat v synergickém efektu. 2. Indoorová firma rozšiřuje svou působnost i do outdooru anebo naopak. Možným rizikem v tomto případě je určitá nižší kompetence, která hrozí chybami při novém objevování Ameriky. 3. Vznikají či transformují se nové firmy, které nehledají problémy v názvosloví, ale v potřebách zákazníků a umí na ně zareagovat. Myslím, že několik takových firem tady už je. Nebo alespoň firem, které takto zatím nejsou veřejně vyprofilovány, ale mají již dostatečně kompetentní lidi. A tady vidím riziko nepříliš velkého počtu referencí. Zahoďme do koše nesmyslné spory o názvosloví. A pozvěme na scénu lidi, kteří umí pomoci při řešení problémů zákazníka a ne jenom nasadit své oblíbené produkty, kteří umí pracovat různými metodami podle potřeby zákazníka. Přišel čas „vikingoustů“.
|
| Předchozí | Nahoru | Následující |