24-hodinovka

Jako již každý druhý pátek opět míříme na Orlík. Tentokrát nás čeká letní čtyřiadvacítka. Jak sám název napovídá, půjde o maratón, kdy bude rozhodovat pouze jedno jediné umístění. Je to šance předvést, co loď u. Jak jistě všichni ví, loď na to má, aby vyhrávala, jen je potřeba aby měla posádku, která by to nekazila. Tentokrát jedem v sestavě já, Přema, Martin a Dobra. Posledně jmenovaný se snad bude vyskytovat někde poblíž a před startem se k nám připojí. Má foukat nula nula nic, slovy rosničkářů slabý proměnlivý vítr. Jinými slovy kozí dechy a pokud byste se optali někoho znalého Orlíku, tak by vám řekl, že se při závodech budou lovit poryvy a pokud se někde šprajcnete, tak tam klidně i hodinu až dvě zůstanete. A mezitím kolem vás projede kompletní startovní pole. Jako již pokaždé při závodním víkendu přivazujeme kafíčko k M2 Moser (Aquarius) a vyrážíme proti proudu, tentokrát do Radavské maríny, kde máme rezervovaného fleka a kde bude v sobotu zahájení. Má se startovat v 11 hodin. Za každého počasí. To může klidně znamenat, že na startu bude i do pozdního odpoledne klidně stát nějakých 20 lodí, pokud nezafouká.

Po vyvázání v maríně jdeme na pivo a rovnou se zapisujem do závodů. Cestou padla lahvinka finské, takže pro nás není problém se zapojit do družné zábavy s organizátory a ostatními účastníky zájezdu. Volá Dobra a domlouváme se na změně strategie. Nepojede s námi, nechce se mu v tom počasí, co má být, ani se nedivím. Takže ho využijeme jako doprovodné plavidlo, když budeme něco potřebovat. Třeba pivo, klobásky a tak. Tohle byl asi ten nejgeniálnější nápad od dob vynálezu piva a postele. Ale to se teprve ukáže. Kolem půlnoci doráží Majkl s Honzou – Radkovy handicapi, jak byli nazváni nedávno na Radavě. Zdravě vláčný odcházím spát pro jistotu celkem brzo. Abych byl fit, hodím si spacák na palubu a usínám pod nádherným hvězdným nebem. Ani nevím, kdy dorazili kluci, prý chvilku po mně.

Spaní pod širákem má jednoho hnusného nepřítele. Zove se slunko. Chudáky spáče začne vyhánět jen na ně pohlédne a pokud ho neposlechnou, koledují si o řádné problémy. Není nic horšího než úžeh anebo úpal. Jak jinak, vyhání i mě a tak stěhuji se s plechovkou piva na břeh do stínu, abych ostatní nebudil. Tak jak se lidi postupně probouzí, tak se sbíráme a přesouváme na včerejší místo činu. Je sice zavřeno, ale naštěstí potkáváme místní obsluhu, která nás obdaří pivem, polévkou a párečky. Řádně posilnění bereme ještě pivo do petky a míříme na rozpravu, která má začít v deset hodin na parkovišti nad molem maríny. Dostáváme propozice, papír na zapisování polohy a pozice. Poslední informace a vyráží se na vodu. Startovní čára je mezi molem a sloupem elektrického vedení na druhém břehu a jede se k hrázi. O půl se má písknout půlhodina do startu, takže stopuju 30 minut od zvuku klaksonu. Chyba, měl jsem si to stopnout podle hodinek, start je skutečně v jedenáct, zatím co na hodinkách mám ještě minutu a půl čas. Ach jo, jeden by se mohl s těmi starty už poučit. Ještě štěstí že jsme se motali na startovní čáře a nezajížděli nikam moc dozadu.
Start je na zaďák, noční můru všech jachtařů. Lodě jedou v houfu, míjíme červenou plavební bójku. Ve slabém větru začíná vyahování spinakrů a genakrů. Nevím, co se děje, ale najednou jedeme první. Opravdu první, před námi nikdo, žádná jiná loď, žádný race. Míjíme zelenou plavební bójku a neustále se vzdalujeme. Něco je špatně, to přece není normální. Kde jsou osatní, kde je Vltava, kde je Biene? Kdesi za vystrkovem fotíme celé to procesí za námi. Cestou nás konečně začínají dojíždět Abrakadabra a Fiškus, jo, pomalu se blíží už i Radek se Segafredem. Tohle pořadí už znám, to jsem už kdysi i viděl.

Výhodou případně nevýhodou vytrvalostních závodů je to, že jsou skutečně dlouhé a žádný náskok není dost velký. Obzvláště na Orlíku. Tak jak bylo startovní pole nádherně roztahané, tak se na bójce u hráze střetává 10 lodí a každá jí chce obkroužit a začít stoupat co nejdřív. Točíme třetí, přichází problém se spinakrem a od bójky odjíždíme poslední. Trochu sakrování, opravdu jen trochu, bude to ještě dlouhé, a začínáme stoupat jako draci směrem ke Zvíkovu. Tam budeme točit před chobotem pod drátama. To znamená, že před sebou máme esíčko pod Orlíkem. Znalci ví, že pod drátama před ním končí Orlík (myšleno vítr na Orlíku). Dále pojedeme hezkou soutěsku pod Žďákovákem, kde se dá také dobře zabřednout do tišiny, ale také zatáčku před chobotem, kde pokud se někdo trefí špatně, tak ztratí hodinu, ani neví jak. Ve slabém proměnlivém větru, který každých deset metrů fouká jinak, se lodě bójkové skupiny vzájemně předjíždějí, dohánějí, motají a co platí při „fčíl“, to je jiné při „krléš“. U Trhovek potkáváme do protivky Family Lady. Normálně se kluci perou o přední příčky, ale dneska se někde zasekli. Jsou za námi asi stejně tak, jako Abrakadabra před námi. Slunko pere jak splašené, pivo zteplalo a stejně je už vypité. U nohou mi leží kýbl a každou chvíli se polévám. S vodou jsme to také prokoučovali a náš kartón dochází. Navíc mi je z toho slunka a vedra zle a tak jediné, co pomáhá, je chlapsky si odplivnout do Orlíku. Na to, že jsou 3 hodiny odpoledne, slušný výkon. Po chvíli dávám testovací pivo a je zase dobře. Jíst se v tomhle vedru nedá.

U skály za Trhovkama dojíždíme Abrakadabra. Byli hodní, že na nás počkali v tišině. My jim za odměnu dovezli vítr a můžeme zase svorně pokračovat vpřed. Zastavuje se u nás naše zásobovací loď, dává nám pár lahví s vodou. Na oplátku si odváží veškeré naše prázdné, aby je naplnila vodou a na příštím randevous je opět navrátila. Tentokrát jdeme do trháku s nimi a pole necháváme za sebou. To jen aby nás před zelenou bójí u Radavy dohnal David s White Star a pak na červené bóji i všichni ostatní z naší bójkové skupiny. Tak tenhle náš druhý únik také nevyšel. Ach jo, Orlík zase perlí. A abych byl upřímný, tak nás tam dohnala i Family. Nevím, jak to ti kluci udělali, ale byli kousek za tím velkým chumlem. A ten byl. Lodě jedou na spinakry, genakry a všechno možné v jedné lajně vedle sebe, na přídích stojí bowmani a přitahují otěžemi spodní rohy spinakrů na palubu, aby náhodou nechytli sousední lodě. Mezi loděmi je místa tak akorát na pověšení malého fendru. Jo, malého, velký byste tam opravdu nenacpali. Trocha toho řvaní, výměny názorů a doufání, protože s tímhle se opravdu nic dělat nedá bez toho, aby se krajní odpoutali. Což se samozřejmě nestane. Kličkujeme jako zajíci na honu, míjíme červenou bóji, pořadí se mění každou sekundu a najednou jsme před celou skupinou na prvním fleku. Tak tyhle manévry bych chtěl vidět z ptačího pohledu. Anebo radši ne, nechci aby mě trefil šlak. Někde kolem zámku nás předjíždí Abrakadabra a Fiškus. S druhým jmenovaným se honíme pod Žďákovákem, bohužel má navrch, my zůstáváme v tišině. Pak se ale situace obrací a v louži za mostem se kolem nich přímo proženeme.

Již podruhé dneska nás navštěvuje zásobovací loď a vrací nám doplněné lahve a přidává k tomu i pivo v petce. Joo, to bodlo. V dálce v zátoce u Nevězic vidíme Abrakadabra, jak s večerním vánkem od sluníčka projíždí, abychom se tam po chvíli kousli a počkali na Fiškuse i Radka a společně pak na Davida, který nám přiváží alespoň slabý vánek. Jak asi chápete, utvořila se čelní skupinka ve složení Abrakadabra, Fiškus, Segafredo, Aquarius a White Star. Vzájemným ujížděním, předjížděním a ostatními srandičkami se dostáváme před chobot pod dráty, otáčím a míříme zpět, směr hráz. V zatáčce, kde nám dalo vale Abrakadabra, potkáváme naší bójkovou skupinu, jak míří proti nám. Pár pozdravů a jsme za nima.

Noc je nudná, nejsou vidět špióni, špatně se bez korouhvičky odhaduje vítr a to je asi ten hlavní důvod, proč nám zbylé lodě ze skupinky ujíždí. Ještě se jich snažíme držet až k zámku, ale pak už jsou definitivně v čudu a začíná osamocená cesta za cílem. Jsou tři hodiny v noci a ten je sakra daleko. Kluci se šli na střídačku vyspat, já si u zásobovací lodě objednávám kafe, bo to už je opravdu hnus velebnosti. Před zelenou bójí u Radavy k nám připlouvá chudák Dobra, předává „zlatou“ termosku a zase odjíždí. Pijeme kafe a snažíme se neposlouchat tóny z jakéhosi tuctuc fesťáku někde u Žďákováku, doplněné druhým hlasem z Výru, jež je přeřváván odněkud z Radavy. Korunu tomu dávají zvuky linoucí se od Vystrkova. Tady se opravdu dneska asi všeci zbláznili.

Za poklidného svítání se blížíme k Trhovkám, v dálce u bójek, kde budeme točit zpět k Orlíku, vidíme naší tříčlennou skupinu a protože hezky fouklo od Trhovek, taháme spinakr. Rázem se k nim přiblížíme, což je ale asi tak pro dnešek vše. U bójky pro změnu nefouká a dohnaný náskok je zas v čudu. Je to hnusný pohled: tam fouká, tam fouká, jen tady pomalinku stoupá pára z vody hladké jako zrcadlo. Těžkým bojem a olbřímí trpělivostí se dostáváme do míst, kde opět trochu fouká a vydáváme se po stopě našich předchůdců. U skály za Trhovkama míjíme v protisměru první lodě z konečně roztrhané bójkové skupiny. Nedivili bychom se, pokud bychom se s nimi na červené bóji opět sešli. Začíná to být boj síly vůle. Plácáme se v místech, kde se odpoledne zasekla Abrakadabra, a jsme na tom stejně. Hnus. Odpoledne alespoň trochu foukalo, teď je to volej. Nakonec se dostáváme do slabého vánku a opět jdeme křižovat. Před zelenou u Radavy vánek opět zdechá a přeplout vzdálenost na červenou nás stojí dobré dvě hodiny. Pak ještě přes půl hodiny vykydnem u červené, což už mne začíná opravdu nervovat, bo jsme se opravdu zastavili. Nechybí moc abychom začali couvat. Nervózně kontrolujem břeh v dáli u zelené bójky, kdo se tam kdy objeví. V dálce pod Orlíkem mizí za zatáčkou Fiškus, Segafredo a pak i White Star, ale nevadí, my se tam píďalkovitými pohyby také dohrabem. Jsme pod Orlíkem, na červené bójce se objevuje loď, asi Vltava. Kdo jiný by byl takový blázen, aby měl v bezvětří plachty. Do konce zbývá hodina a zajíždíme právě za roh směr zelená bójka. Už dávno nás minul Fiškus, David to vzal pro změnu na soukromý vítr nablízko kolem břehu a před námi se zjevuje pachtící se Radek. Půl hodiny do konce závodu. Točíme zelenou, soupeři za námi nejsou a frekvence otáčení a pozorování se rapidně zvyšuje. A jsme zase v tišině. To už přece není normální. Odtikávají poslední minuty a konečně je tu 11tá hodina. Huuuuuuf. Po tom, co předvedli kluci z Familly, si nemůže být nikdo svým flekem jistý, dokud není konec. A to jsme ještě nevěděli, že David dokázal dát Fiškuse o půlku lodi a že na něj pěkně ztrácel, když jsme je viděli naposled.

Hlásíme se, nasazujeme motor, balíme plachty a jedeme směrem k maríně. Pak už je to pohoda, všeci jsou šťastní, že je konec, přijímáme gratulace k nádherné jízdě, dáváme pivo a jídlo a mažeme na vyhlášení. Přichází další gratulace a pochvaly. Jsme celkově pátí a v naší kategorii dokonce první. Nervy a únava jsou zapomenuty. Během převozu lodi na molo si užíváme naše slastné prvenství a pomalu se připravujeme k návratu do následujících všedních dnů a běžného života.

Vratislav F.

Další zajímavé články

Nepřehlédněte

Fischer HOCHSTEIN L - Pánská lyžařská bunda

9990 Kč
Shop

Reebok ACT CORE LL M GRIP NS - Sportovní taška

799 Kč
Shop

Levi's STANDARD HOODIE L - Dámská mikina

1899 Kč
Shop

Fila VENOM LOW bílá 44 - Pánská volnočasová obuv

2799 Kč
Shop

O'Neill LM CHARGED PUFFER JACKET L - Pánská zimní bunda

4199 Kč
Shop

Puma HERITAGE STRIPE BOXER 2P XL - Pánské boxerky

469 Kč
Shop