Nepřehlédněte
Přežili jsme sluneční peklo i smrtící bouři, abychom zjistili, co je na jachtaření tak těžkého. Výsledek je šokující: absolutně nic!
Víte, v létě máme v redakci fakt vedro, takže se snažíme co nejdříve po zahájení pracovní doby někam vypadnout. Záminka se vždycky najde. Tentokrát jsme vyrazili na Orlík a při té příležitosti nás napadlo vyvrátit rozšířenou fámu o tom, že ovládání plachetnice je obtížná věda plná matematiky, moudrosti, technologie uzlů a přepovědi počasí. Pod vedením kapitána Garkische, jemuž se taky nechtělo makat, (jinak redaktora spřáteleného měsíčníku Redhot), jsme zjistili, že jachtaření je poměrně prostinká zábava. Stačí k tomu běžná porce inteligence, nesmírná odvaha, cit pro vítr a kvalitní alkohol. A navíc – na Orlíku jsme během jediného dne zažili tolik dramatických chvil, které majitelé oplachtěných necek neposbírají za léta potloukání podél chorvatského pobřeží. Spalující vedro, nedostatek vody, žena přes palubu, bloudění mlhou, rozšláplá bageta. Jakož i nuda a bouře, při níž nás bičoval ledový déšť, takže choulostivější Bronski se musel ukrýt do kabiny a roztřesenou ženskou rukou fotografovat, jak s kapitánem bojujeme o holé životy a snažíme se kocábku udržet stěžněm vzhůru. A nakonec porucha motoru, způsobená uzavřeným přívodem paliva, přičemž k příslušnému kohoutku se díky vtipným japonským konstruktérům z lodi prakticky nedostanete. Plus uvíznutí na mělčině a namáhavý odtah lodi na laně a bezpočet dalších zkoušek. Stručně řečeno, během jednoho dne se nám podařilo prosáknout lodnickými zkušenostmi mnoha generací. Takže jsme promočení, spálení, napůl utopení a příjemně odpočatí sestavili stručnou školu plachtění podle Esquiru. Po jejím prostudování by vás na moři a v podstatě ani na souši nemělo nic zaskočit. Tak ahoj!
P.S.:Kolegovi Garkischovi se před lety z naivních chorvatských námořníků podařilo vylákat kapitanské papíry. Takže pokud by náhodou něco kikslo, stížnosti směřujte výhradně na časopis Redhot.
1. Výběr lodi
"Na některé lodi papíry potřebujete, na jiné zas ne," potvrdil nám kapitán Garkisch. Což vám může být jedno, protože podle našich průzkumů po sousi běhá spousta frustrovaných chlapíků, kteří vlastní papíry, ale chybí jim posádka a uvítají každou příležitost jak dát někomu vydrhnout palubu. "Posledně jsme se na jedné lodi v Chorvatsku sešli čtyři kapitáni" lituje se Garkisch, který se zapsal do jakési podezřelé databáze a pak se dost divil. Takže: sežeňte si frajera, který má licenci na dostatečně výkonnou lodici (počítá se to podle plochy plachet) a výměnou za pěkný výlet všechno zařídí za vás.
2. Odplouváme!
Sériově vyráběné jachty se dodávají bez brzd, takže než vykasáte plachty, může se hodit motor. V kotvišti totiž obvykle postávají i další loďky, a jachtařská etika je nedovoluje potopit ani v zájmu zjednodušení výjezdu na volnou vodu. Než zapůjčený čtyřtakt dochrchlal, odtlačil naši kajutovou plachetnici jménem Viva asi 200 m od břehu. V kajutě by se mohla v klidu vyspat čtyři těla a na zalaminovaném papíře jsme objevili záhadné ornamenty, v nichž kapitán rozpoznal nákresy větrů a správného nastavení plachet, nebo tak něco... Víceméně zbytečné informace. "Nefouká," podotkl Bronski a znalecky se rozhlédl po hladině.
3. Jak správně čekat na vítr
Kapitán vydává rozkaz napnout plachty. Jsou dvě: vepředu kosatka a vprostřed nad kajutou hlavní plachta. Na ocelových lanech upevňujících stěžeň visí rudé fáborky, přezdívané "špioni". Špehují vítr a když visí kolmo dolů..."Pořád nefouká," opakuje se Bronski."Jo, nefouká," potvrzuje kapitán."Ani se to nehne," souhlasí autor tohoto textu.Tato konverzace se bez větších změn opakuje následující hodinu, slunce praží a vyholené hlavy nezadržitelně rudnou. Konečně se lodˇrychlostí asi půl uzlu za 24 hodin rozjede a Bronski, který se pravě schlazoval ve vodě, loď několikrát zmateně obeplaval, až na zádi našel schůdky a v poslední chvíli nám přepadává na palubu. Plachtíme!
4. Obecná teorie plachtění
Na obsluhu naší lodě stačí dva lidé, takže Bronski se po přestálém dobrodružství může rekreovat na přídi a hrát si na blondýnu v černých brýlích. My ostatní dřeme. Křižování proto větru, pro většinu posádky dosud nepochopitelná technika, se ukazuje až ostudně jednoduchá. Existuje totiž něco jako "mrtvý úhel", což je pětačtyřicetistupňová výseč na každou stranu od směru větru. A pokud příď míří právě mrtvým směrem, plachta se vám plácá a stojíte. Takže trik spočívá v kormidlování na hranách mrtvoly a jednoduchému přehazování kosatky tak, aby se do ní opřela dostatečná síla větru a hnala loď dopředu. V podstatě se to dá hrát i jako počítačová hra: nahoře na stěžni máte korohev označující směr větru a vidlici, která ohraničuje mrtvý úhel. Takže ani nemusíte slinit prst, nebo pozorovat špióny a prostě kormidlujete tak, aby korouhev nelezla do vidlice... No a takhle cik-cak můžete plout až do Hamburku. (Směrů větrů je pochopitelně víc, ale o tom někdy jindy.) "Na mě káplo, co to má jako bejt?" připoměl se Bronski. Obloha nad Orlíkem zčernala a loď zvýšila rychlost. Kapitán vydal rozkaz skasat kosatku a hned ho sám splnil. Mezitím se kvalitně rozpršelo, což Bronskiho přimělo poprvé vytáhnout opalovací krém, pečlivě si natřít nohy a nabídnout nám přebytky.
5. Bouře, déšť, blesky, smrt
Ukázalo, že kapitán Garkisch neví, jestli stěžeň funguje jako hromosvod. Vítr se mění ve vichřici. Všem je zima, kromě Bronskiho, který se zabednil v kajutě a telefonuje matce. V takové situaci samozřejmě můžete zkasat všechny plachty a jet jen na motor, jenže my jsme tu proto, abychom zvládli živly primitivními prostředky našich předků. Hlavní plachta se narozdíl od kosatky umí přehazovat sama, takže stačí kormidlovat. Dešť nás příbíjí k palubě, nicméně voda z lodi sama odtéká takže se držíme nad hladinou. Když se vítr utišil, jsme vyčerpaní, spálení (díky Bronskimu) a současně fialoví zimou. Máme hlad, žízeň a pár dalších dočasných neduhů. Nicméně plachtění se ukázalo jako celkem milá zábava, chce to prostě včas přehazovat kosatku, správně kormidlovat a vyhýbat se jiným lodím, nebo přimět je, aby se vyhnuly vám. Je na to pár celkem logických pravidel, ale v podstatě se vyplatí nikoho neprovokovat a držet se na dostřel.
6. Přistáváme
Před vjezdem do maríny se vyplatí skasat obě plachty a použít ovladatelnější pohon. Jelikož nejde motor a nikomu se nechce veslovat, musí do vody Bronski. Má nejdelší nohy a zatím nic moc nedělal, takže pro podobné přípdy mějte na palubě vždy nějakou ženu. Když žena (Bronski) dostrkala loď ke břehu měli jsme pocit jako po obeplutí zeměkoule. Takže jestli máte chuť na skutečnou adrenalinovou smršť, zapomeňte na Chorvatsko. Orlík! Jedině Orlík!
David Rozikruz